Past jménem trauma: Proč se někteří lidé podvědomě odmítají uzdravit

JK
Jan Krejčiřík
Průvodce rodinnými a firemními konstelacemi
Aktualizováno 6. 6. 2026
Past jménem trauma: Proč se někteří lidé podvědomě odmítají uzdravit

Dnešní doba je posedlá hledáním štěstí a omlouváním vlastních chyb. Kdykoliv se v životě něco nedaří, vztahy krachují nebo se objeví chronické zdravotní problémy, lidé mají tendenci okamžitě ukázat prstem na své trauma z minulosti. A přestože oběhnou desítky lékařů, vyzkouší různé terapie a přečtou stohy motivačních knih, jejich problém se nelepší. Zůstávají uvězněni ve strachu, panických atakách nebo chronické únavě.

Jako člověk, který pracoval 25 let s lidmi a řídil obrovské týmy z pozice finančního ředitele, jsem se naučil dívat se na věci bez růžových brýlí. Dnes jako analytik skryté dynamiky na svých seminářích běžně narážím na jeden z největších paradoxů lidské psychiky. Když se klientů zeptám, zda se chtějí svého traumatu zbavit, všichni vědomě křičí: „Ano, samozřejmě!“ Ale když pomocí metody konstelací postavíme jejich systém do prostoru a provedeme tvrdý rentgen jejich duše, ukáže se něco naprosto šokujícího.

Připadá vám nelogické, proč by někdo dobrovolně trpěl? Pravda je taková, že někteří lidé vnímají svůj těžký úděl jako způsob, jak získat pozornost, lásku nebo péči druhých, a proto se ho – byť jen podvědomě – odmítají zbavit.

Ilustrace k článku

Roli oběti jako ochranný štít

Nejdůležitějším předpokladem k tomu, aby jakákoliv terapie nebo konstelace fungovala, je to, aby se chtěl člověk z traumatu skutečně vyléčit. Často se totiž stává, že trauma slouží jako zvrácený ochranný mechanismus. Dokud jsem zraněná oběť, okolí mě musí litovat. Dokud trpím nevysvětlitelnými úzkostmi nebo nemocemi, partner na mě nesmí křičet, nadřízený po mně nesmí chtít maximální výkon a já sama nemusím převzít plnou dospělou zodpovědnost za svůj život.

Energie, která v těle zůstala zablokovaná po prožitém šoku, fyzické bolesti nebo nedostatku lásky v dětství, tak sice pustoší vaše tělo a mysl, ale zároveň vám poskytuje dokonalé alibi.

Na mých seminářích vás ale donekonečna litovat nebudeme. Pokud se vaše trauma podobá roztříštěné kosti, potřebujete chirurgický zásah, ne pohlazení po vlasech. Během speciálních konstelací traumat nepodporuji sebelítost. Vedení procesu předávám samotné moudrosti traumatu. Zviditelníme v prostoru nejen roztříštěné kusy vaší duše a příčinu bolesti, ale přesně izolujeme i tu vaši část, která vás tehdy ochránila a zajistila vaše přežití.

Teprve když si tvrdě přiznáte, že svou bolest používáte jako manipulativní nástroj pro získání pozornosti okolí, může proces hojení skutečně začít. Musíte odložit roli oběti. Jak připomíná C. G. Jung: „Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem“. Jakmile se tyto nevědomé programy zviditelní, přestanou vás ovládat.

Pokud najdete odvahu rozpoznat skutečnou příčinu svého trápení a najdete způsob, jak ho ukončit, procitnete v úplně jiném světě. Ve světě, kde se budete moci znovu radovat, plnit si své sny a volně dýchat bez berliček minulosti.

Pokud jste oběhli terapie a nic nezabralo, ukážou vám konstelace traumatu bez sebelítosti, kde si svou bolest nevědomky držíte a co musíte odložit, aby hojení začalo.

Zdroje

  • Franz Ruppert – Trauma a rodinné konstelace
  • Jste připraveni vzdát se role oběti a postavit se svému traumatu čelem? Zarezervujte si místo na našem tvrdém, ale hluboce léčivém semináři Konstelace traumat. Pojďme vaši roztříštěnou duši znovu pospojovat.

    Časté dotazy

    Proč se některým lidem trauma nelepší ani po desítkách terapií?

    Protože se ho na hlubší úrovni odmítají zbavit. Trauma jim slouží jako zvrácený ochranný mechanismus a způsob, jak získat pozornost, lásku nebo péči okolí. Dokud z toho čerpají skrytý zisk, žádná terapie plně nezabere.

    Jak může být role oběti výhodná?

    Dokud jsem zraněná oběť, okolí mě musí litovat, partner na mě nesmí křičet, nadřízený po mně nesmí chtít výkon a já nemusím převzít dospělou zodpovědnost. Zamrzlá energie sice pustoší tělo i mysl, ale zároveň poskytuje dokonalé alibi.

    Co je první podmínka, aby konstelace traumatu zabrala?

    Že se člověk chce skutečně vyléčit a tvrdě si přizná, že svou bolest používá jako nástroj pro získání pozornosti. Teprve když odloží roli oběti, může proces hojení začít. Jakmile se nevědomé programy zviditelní, přestanou ho ovládat.